Aha momentů jsem na našich cestách obytným autem zažila nespočet. Ten nejsilnější se týkal množství odpadu, který jako rodina vyprodukujeme. Protože v obytce není prostoru nazbyt, je jediným místem, kam se dají šoupnout pytle s tříděným odpadem, sprchový kout nebo venkovní garáž. Kromě faktu, že se občas můžete cítit jako na smetišti, to má „výhodu” v tom, že během pár dní vidíte pěkně pohromadě kvantum odpadků, které vám doma zas tak velké nepřijde. No a přesně tady, na jaře roku 2015, začala má cesta k bezobalové domácnosti.
Zbavujeme se zbytečností
Uvědomila jsem si, že věci mi berou pozornost a čas. Že většina z toho, co máme doma, mi na cestách nechybí a že když budu nakupovat víc s rozmyslem, ušetřím si spoustu energie, času a peněz. Jako první jsem omezila nákupy. Nepodléhat modním trendům a reklamám nám celkem jde, protože už 8 let nemáme doma televizi ani rádio. Dohodli jsme se, že k Vánocům a narozeninám budou děti dostávat jen jeden dárek. Někteří členové naší rodiny s tím sice mají problém, protože se bojí o psychickou újmu našich dětí, ale i tak se mi podařilo dost výrazně omezit množství hraček a oblečení v dětském pokoji.
Následovala čistka mé a manželovy skříně, cerepetiček v obyváku a knížek. Vše jsme vytřídili a co šlo, jsme poslali dál. Hezké věci do Červeného kříže nebo matkám v tísni, horší do kontejneru na oblečení a knížky do veřejných knihovniček. Začalo se mi krásně dýchat a cítila jsem obrovskou úlevu. Třídění opakujeme každý rok a musím říct, že až teď, na sklonku roku 2018 mám pocit, že máme opravdu jen věci, které potřebujeme nebo nám dělají radost. Skvělá kniha na toto téma je Zázračný úklid od japonské autorky Marie Kondo.
Přecházíme na bezobalovou domácnost
Odpad, který mě ale trápil v obytce nejvíc, stále zůstával. I když jsem přestala nakupovat v obalu věci, které si můžu doma sama upéct, uvařit nebo vyrobit, pořád toho bylo moc. Nic na plat, každodenní odpad z nákupu potravin a drogerie se zmenšil minimálně. Během roku 2016 jsem se dozvěděla o síti bezobalových obchodů a byla jsem smutná, že žádný takový v okolí Otrokovic není. V listopadu se pak ke mně dostala informace, že se bude ve Zlíně otevírat Bezobalový obchod a já jsem měla radost jako malé dítě. Manžel mi koupil knihu Domácnost bez obalu od Bey Johnson a začala pomalá reorganizace naší domácnosti a mysli.
Vše, co jsem doma měla v obalech z obchodu, šlo pomalu do zavařovacích sklenic. Oštítkovala jsem si všechna víčka, abych když mi bude cokoli docházet, vzala do obchodu jakoukoli sklenici stejného průměru a pak jen vyměnila víčko. Doma sklenice vyskládám do police a je to. Všude čisto, žádné přesypávání do dóz a žádné rozdělané a vysypané sáčky při vaření, protože v receptu je půl lžičky sody, droždí nebo kypřícího prášku.
Stává se ze mně pytlíková královna a exot
V Bezobaláči ale všechno nekoupím. Takže si i do jiných obchodů nosím látkové nebo kompostovatelné pytlíky (které pak využívám pro sběr exkrementů našeho psa). Nosím si svoje krabičky na uzeninu, sýry, kávu, mléko a pečivo. Občas jsem za podivína, slyším různé poznámky, vidím zvláštní výrazy ve tvářích. Začala jsem si méně brát věci osobně, víc komunikovat a pozorovat. Spousta nákupů je pak pro mě jeden velký příběh, který vesele nebo rozčileně vyprávím doma dětem a manželovi.
Protože nechci chodit se síťovkami nebo s taškami s různými reklamními texty, nechala jsem si ušít u Lucky z Krásné látkové tašky a pytlíky. A nejen na jídlo, ale taky na spodní a špinavé prádlo nebo hygienu. Vše má během našich cest své místo a systém. Zatím ho znám jen já, ale to se postupně poddá. Nemusím už členům rodiny hledat věci, protože oni by rozkramovali vše a stejně by to, co hledají nenašli. Řeknu jen „ten bílý pytlík s kočkama”. Když jedou děti na tábor nebo víkendovky, nevrací se mi změť čistých a špinavých věcí, které musím oprat všechny, ale i Pepíno dokáže vyndat čisté věci z jednoho pytlíku a dát je špinavé do druhého. Nádhera. Už žádné igelitky a plastové sáčky. Množství odpadků se u nás konečně začalo snižovat.
Chytrým nakupováním k úspoře
Před nákupem jakékoli věci se sama sebe zeptám, jestli ji opravdu potřebujeme, jestli se nedá koupit bez obalu nebo si ji neumím sama vyrobit. Nad každým nákupem musím přemýšlet, nachystat si pytlíky, dózy a tašky. Trávím stále víc času v kuchyni, protože když nechci kupovat jídlo v obalu, musím si ho sama uvařit nebo upéct. Tím, že každý můj nákup potřebuje strategickou přípravu, náklady na jídlo zůstaly i při nesrovnatelně vyšší kvalitě na stejné úrovni. Nekupuji zbytečné věci jen tak podle chuti, ale jen to, co opravdu využijeme.
Taky nám o 22 % klesly výdaje za drogerii. Jedlá a prací soda, kyselina citronová a ocet - to jsou mí hlavní pomocníci v domácnosti. Ze začátku jsem se snažila všechny čističe vyrobit sama, ale po nějaké době začal rodině trochu vadit všudy přítomný octový odér. Takže mám pár přípravků a pomocníků, které si opět koupím do své nádoby v Bezobaláči. Naše koupelna není ani zaskládaná všelijakými lahvičkami, protože i kosmetické přípravky jsme eliminovali na minimum.
Dělám z nakupování společenskou událost
Moc se mi líbí komunikace s Luckou, která mi šije pytlíky a tašky. Mám z těch věcí velkou radost, líbí se mi, vkládám do jejich realizace své nápady, mám k nim vztah. Zjistila jsem, že se chci minimálně obklopovat věcmi. A když už, tak chci znát jejich příběh. Začaly mi víc a víc vadit hypermarkety přeplněné zbožím made in China a řekla jsem si, že nechci podporovat putování věcí přes celou planetu. Ráda nakupuji české výrobky, lokální produkty a do života mi vstoupil další obchůdek GreenButik s fair trade modou. V okamžiku, kdy jsem začala přemýšlet nad věcmi, které kupuji, uvědomila jsem si, že každá věc má svůj příběh a něco mi do života přinese. Když jsem přestala bezhlavě nakupovat výrobky made in China, začaly mi věci přinášet do života nové, skvělé lidi.
Nechci se obklopovat věcmi, ale lidmi
Začíná Advent. Právě na Vánoce chceme být obklopeni rodinou a přáteli. Když jsme osamoceni, uvědomujeme si svou samotu víc, než jindy. Předvánoční čas má v sobě něco pohádkového a kouzelného. Pro hodně lidí ale přináší stres. Máme pocit, že musíme koupit spoustu věcí a dárků, aby náš Štědrý den byl perfektní. Kvůli jednomu dni v roce, který chceme mít dokonalý, produkujeme obrovské množství odpadků. Nechci v tento kouzelný čas věnovat energii věcem, ale své rodině a přátelům. Nechci, aby popelnice před naším domem přetékaly odpadky. Chtěla bych v tento čas potkávat usměvavé lidi s naplněnými srdci, ne s přeplněnými nákupními vozíky.
Naše mise a motto pro rok 2018
My máme, co se týče Vánoc, jasno. Opět nebudeme mít stromek, ale ozdobené větvičky. Děti dostanou jeden dárek, my s manželem si žádné nedáváme už několik let. Na Štědrý den nebudu muset dávat před dveře tuny balicího papíru a krabic. Moje pozornost zůstane u mé rodiny, neukradnou mi ji věci. Letošní rok se u nás nesl v duchu minimalizace odpadu a nastavení strategie nakupování. Občas jsem z toho měla bolehlav, ale každé vystoupení z komfortní zóny mi rozhýbe mozkové závity a vytvoří spoje, které by mě ani ve snu nenapadly. Čím méně toho vyhazuji, čím méně věcí prochází naším bytem, stává se naše rodina stabilnější. Máme víc času na sebe a chodí k nám víc a víc přátel. Mise na příští rok je odvézt další věci a uvolnit místo novému velkému stolu, ke kterému by se vešlo víc lidí. K tomu začneme rekonstruovat chalupu na místo k rodinnému setkávání rodiny a přátel. A motto:
