Tento víkend jsem strávila v Rožnově pod Radhoštěm na Kongresu inteligentního pohybu. Kromě jména Jardy Duška jsem žádné jiné neznala, ale program mě natolik zaujal, že jsme se s manželem rozhodli udat děti babičce a vyrazit. Pokud si i vy budete chtít někdy rozšířit obzory a strávit den s lidmi, kteří vás nakazí svou vášní pro to, co dělají, mám pro vás 6 jmen, které jsem si z tohoto víkendu odnesla.
Petr Růžička - pohyb je život
Tak to mě bavilo moc. Bez zbytečných řečí jsme se šli rovnou hýbat. Žádná přesná nastavení a pozice, jak můžeme často slyšet. Začali jsme od zdánlivě jednoduchých věcí, jako je stoj na jedné noze. Zkoušeli jsme pohyby v kloubech, jaké běžně neděláme a nutili jsme mozek zapojovat tak, až se z něj kouřilo. Hráli jsme si, smáli jsme se a zároveň jsme makali.
Každý den si udělám něco z toho, co jsme si vyzkoušeli. A super je, že do toho zapojím i děti. Dcera si pořád chce hrát na pejska, což bylo i jedno z Petrových cvičení - her. Takže hurá na čtyři, kolena nadzvednout od země a hezky následujte svého páníčka. Mně stačí pár minut. Hraje si a cvičí celá rodina. Značka ideál.
Josef Šverma - běh bez úsilí
Běhání nesnáším. Tato moje averze pramení z dob mé házenkářské „kariéry”, kdy jsme pravidelně dělávaly Cooperův test. Kdykoli začnu běhat, probudí se ve mně pocity, které jsem měla, když jsem 12 minut běhala dokolečka v hale jako křeček. AVŠAK, když jsem viděla Pepovo nadšení pro běh, uvědomila si pár základních pravidel, které nám stačil říct a proběhla se - SMÁLA jsem se.
V házené jsme pořád sprintovaly. A pak jsem běhala Coopera, jako bych sprintovala. Až na Pepově přednášce jsem si uvědomila princip delšího běhu a sprintu. A víte co, ve středu jsem si šla s Maxem zaběhat. A bavilo mě to. Žádné dopad na špičku, nebo na patu. Ale hezky celé hlezno uvolnit a dopadnout ploskou rovně, přes malíkovou hranu. Kdo běháte, je podle mě povinnost jít na některý Pepův seminář.
Tomáš Rychnovský a Milan Studnička - harmonie těla a mysli
Tomáš byl mně, jako fyzioterapeutce nejbližší. Když roztáhl přenosné lehátko a ukázal na jedné odvážné slečně, jak si jen pomocí zraku a hmatu udělá rychlou orientační diagnostiku a pak stejně rychle úspěšnou terapii, bylo to pro mě takové hezké pohlazení na duši. A pak jsme se prodýchali a vrátili se do doby, kdy nám byly 3 měsíce a zkusili si pást koníčky, pěkná makačka. Tomáš vidí a cítí a to je nepřenositelné.
A jakmile začal mluvit Milan, už jsem se jen smála, smála a smála a odnesla jsem si pár tipů, jak zpracovat své kostlivce ve skříni. Jednoho jsem i bez lahve vína odhalila jen tím, že se mně manžel celou cestu domů ptal PROČ, až jsme se dostali do jedné sportovní haly, kde jsem dělala Cooperův test. A kostlivec byl venku. A když teď řeším něco se svým synem Pepínem, bliká mi v hlavě červený nápis: „Žena nikdy nebyla a nebude pro muže autorita. Jdi na to jinak.”.
Vladimír Kafka - beseda s Jardou Duškem
Vladimír měl besedu s Jardou Duškem o životě, nemoci a smrti. Těžko vyzdvihnout nějakou větu, nebo postřeh, protože kdo jste byl na nějaké besedě s Jardou Duškem, tak mi asi dáte za pravdu, že tam se musí být. Možná jen hodně zjednodušeně: „Nemoc je stav duše a mysli a v životě nás nepotká nic, co bychom nebyli schopni zvládnout”. Atmosféru vám možná přiblíží i název Vladimírovy knihy - Minulost je mrtvá, život začal právě teď.
A to si říkám každý den i já. Snažím se žít tím, co je právě teď a baví mě to. A co vy, baví vás život? Pokud občas váháte a hledáte chuť do dalších dnů, nechte se inspirovat od těchto zajímavých pánů.
